Umět programovat je něco podobného jako umět s vrtačkou: K ničemu, pokud před jedincem nestojí konkrétní úkol.
Digitálně zběhlí a gramotní jedinci však řeší spoustu úkolů, které se dají automatizovat (takže naprogramovat), aby ušetřily čas.
Stačí umět jen základy programování, abychom mohli:
- spustit virtuální server, který bude číst a přehledně archivovat výplatní pásky, které z mzdové účtárny chodí zásadně jako tajemné a zašifrované PDF,
- vyrobit hlídacího psa, který bude kontrolovat cenu chorvatské kuny a upozorňovat, kdy je nejvýhodnější směnit peníze v Revolut nebo
- napsat skript, který bude ukládat všechny ty e-mailové doklady a potvrzení o objednávkách z online knihkupectví do přehledné tabulky a vykreslovat graf individuální nákupní posedlosti.
Kdy programovat
Všechny zmíněné aplikace předpokládají specifické myšlení (označované jako programátorské nebo informatické), které umožňuje odhalovat rutinní postupy a optimalizovat je, aby nezabraly tolik času [1].
Obecně má učit se programovat význam, pokud chceme pochopit systémy, které jsou hnacím motorem dnešního světa, a získat další zdroje k řešení problémů [2].
Konkrétně má učit se programovat význam, pokud chceme hledat úkoly, při kterých lze tento nástroj rozumně uplatnit.
A nejsou to jen výše zmíněné a poněkud malicherné příklady [3]:
- Doktoři, kteří své výpočty umí naprogramovat, mohou mnohem rychleji provádět výzkumy.
- Novináři, kteří umí zpracovat velké množství dat, mohou přinášet mnohem zajímavější analýzy.
- A kdokoliv, kdo pracuje s excelovskými tabulkami, může být mnohem produktivnější, pokud si naprogramuje malého pomocníka, aby nemusel 100× mačkat Ctrl+C a Ctrl+V.
Kdy neprogramovat
Učit se programovat naopak nemá význam, pokud chceme jen znovu vynalézt kolo.
Typicky spustit e-shop, začít psát blog nebo vytvořit digitální portfolio.
Stejně, jako roste obliba programování, roste i obliba low‑code nebo no‑code nástrojů, které umožňují rychle a téměř komukoliv aplikovat mnohdy složitá programátorská řešení [4].
Nejznámějšími příklady takového přístupu jsou nástroje Make (dříve Integromat), Zapier a IFTT, databázi služeb postavených kompletně no-code staví Project Hunts a NoCodeAPI dokonce pomáhá (jak napovídá název) bez znalosti kódu integrovat API.
Přestože je programování žádané, ne každý musí být ajťák, ne každý notně musí umět programovat a všechno programování začíná hlavně u definování osobního SMART cíle, co s takovou kompetencí vlastně chceme dělat.
A dokázat.
Použité zdroje
[1] ECKERDAL, Anna, THUNÉ, Michael a Anders BERGLUND. What does it take to learn ‘programming thinking’?. In: ICER ’05: Proceedings of the first international workshop on Computing education research [online]. Seattle, WA: Association for Computing Machinery [cit. 2022-04-22]. Dostupné z: doi:10.1145/1089786.1089799
[2] RICH, Peter a Brian Lindley JONES. Connected Code: Why Children Need to Learn Programming. Teachers College Record [online]. New York, NY: Columbia University [cit. 2022-04-22]. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/61148be5890d0754e5fe8c5b/t/61215c3b4135f6579e3aee82/1629576251725/Connected+Code_Rich_2015.pdf
[3] JAVOREK, Jan. Proč se učit programování: Programování jako pomocník. In: junior.guru [online]. Praha: Junior Guru [cit 2022-04-22]. Dostupné z: https://junior.guru/motivation/#programovani-jako-pomocnik
[4] WASZKOWSKI, Robert. Low-code platform for automating business processes in manufacturing. IFAC-PapersOnLine [online]. 52(10), 376-381. ISSN 2405-8963. Dostupné z: doi:10.1016/j.ifacol.2019.10.060