Poznámky ke commons a platform designu

Commons jako paradigma, metafory biologického pohledu na společnost, už od tragédie obecní pastviny. Platform design jako myšlení o systému?

Sdílím poznámky ke dvěma dílčím textům:

BOLLIER, David. The Commons, Short and Sweet. In: David Bollier [online]. 15. 7. 2011 [cit. 2022-11-28]. Dostupné z: https://www.bollier.org/commons-short-and-sweet

David Bollier v blogovém příspěvku vysvětluje commons nováčkům:

Jako samoorganizovaný společenský systém, jehož prostřednictvím komunity dlouhodobě a sdíleně spravují zdroje s jen malou závislostí na trhu a státu; jako bohatství zděděné nebo společně vytvořené, které chceme předat našim dětem; zároveň jako samostatné odvětví ekonomiky.

Při přemýšlení nad klíčem, co je a co není commons, mi velmi pomohla Bollierova rovnice: commons = zdroje + komunita + protokoly a sdílené hodnoty.

Bollier hovoří o komercializaci, privatizaci a komodifikaci sdílených zdrojů jako o velkém nepřiznaném problému, který odstraňuje kulturu založenou na pospolitosti kulturou tržního řádu založenou na penězích.

Pro představitelnost uvádí otevřený software, Wikipedii a další wiki, otevřené časopisy a otevřená data jako známé internetové příklady první kultury; Uber a Facebook jako příklady druhé zmíněné kultury.

CICERO, Simone a Stina HEIKKILÄ. New Foundations of Platform-Ecosystem Thinking — Designing Products and Organizations for a Changing World: Executive Summary [online]. Frascati: Boundaryless, 2020 [cit. 2022-11-28]. Dostupné z: https://www.boundaryless.io/publication/newfoundations/

Cicero a Heikkilä v pěti kapitolách seznamují čtenáře s přístupy platform designu a ekosystémového myšlení.

Nejprve představují typologizaci trhů — rozdělují je na osách neřízené–řízené (přičemž čím je trh řízenější, tím lehčí je komoditizace) a horizontální–vertikální (přičemž čím je trh vertikálnější, tím roste komplexita).

Poté provádí jakýsi risk management komplexnosti, ve kterém zmiňují například trend deglobalizace v kontextu lokální resilience komunit připojit se ke globálním systémům.

Ve třetí kapitole ukotvují pojem Entrepreneurial Ecosystem Enabling Organization (EEEO), který si dovoluji ponechat bez překladu a který definují zejména trendy klesajících transakčních nákladů a otevírání vzdělávání.

Začtvrté pokračují se zmínkou faktorů, které by měly ovlivnit vývoj postindustriální ekonomiky: Zmínky covidu-19 i 5G dobře demonstrují, jak aktuální text je.

Nakonec autoři přichází s několika „provokacemi“ — z nichž nejzajímavější mi připadá myšlenka, že dílčí nové technologie (jako holochain) bychom neměli rámovat jako nástroje, které je třeba používat, ale jako skutečně vytvářející nové možnosti.