Poznámky k visioningu

Shrnutí textu Dana Locktona a Stuart Candy. Tento článek vznikl jako součást výstupu z kurzu ISKM69 Design v souvislostech.

Vize jako nástroj utvářející prostor pro debatu o alternativních budoucnostech — tak, abychom zapomněli a přestali věřit tomu, jak se věci mají, a začali přemýšlet o tom, jak by se věci mohly mít.

Sdílím poznámky k jednomu dílčímu textu:

LOCKTON, Dan a Stuart CANDY. A Vocabulary for Visions in Designing for Transitions. In: Design Research Society 2018 [online]. Limerick: University of Limerick, 2018 [cit. 2022-10-24]. Dostupné z: doi:10.21606/dma.2017.558

Dan Lockton a Stuart Candy představují soubor konceptů, které se týkají zásadní oblasti transition designu — vize, nahlížení udržitelné budoucnosti, visioningu.

Jejich uchopení v podobě vizionářského glosáře propojuje design a spekulaci a zasazuje pojmy do autorských souvislostí.

Jako niterní koncept autoři navrhují metaforu čoček (lenses) — jako nových způsobů vidění a nahlížení ve víceúrovňovém a transdisciplinárním prostředí transition designu, které umožňují představit si (a katalyzovat) radikálně odlišné systémové stavy.

První čočkou jsou imaginace — sdílené a přetrvávající (nikoliv však trvalé) vhledy vytvořené na základě našich sociálních a zkušenostních kontextů, typicky sdílené „vize“ klimatické krize, uprchlictví, identity nebo práva. Používání imaginací podle autorů pomáhá vnímat sebe i ostatní; respektive dynamiku vnímání systémů, ve kterých se nacházíme.

Koncept backcastingu (zpětné projekce) je hlavně metodou, při níž si designéři představují konkrétní žádoucí budoucnost a následně se ptají: Co se musí stát, abychom k tomu došli?

Pojem temná hmota (dark matter) připomíná nutnost ukotvovat změny v kontextu — zvědomuje, že při změně (redesignu) hraje roli nejen izolované rozhodnutí produkt nebo službu redesignovat, ale i neviditelný kontext zákonů, norem, jiných konvencí, historické zkušenosti, předsudků, závislostí, vedlejších činností aktérů a celé řady dalších faktorů.

Pohled čočkou cirkularity vede designéry k uvažování o skutečné roli proměnných — o tom, do jaké míry je formujeme a do jaké míry ony formují nás. Autoři nepřehlížejí skutečnost, že všechno kolem nás bylo v určitém období lidské historie nadesignováno, včetně zdánlivě abstraktních zvyklostí a zkušeností jako zvedání telefonu.

Heslo empirické budoucnosti (experientital futures) označuje soubor přístupů, jak zužitkovat prostor a rozpor budoucnosti, z definice nepřítomné, navždy vzdálené v časovém horizontu — danou časovou vzdálenost zmenšuje, činí ji nepřítomnou a abstrahuje do něčeho kognitivně uchopitelného, avšak s použitím současné empirie. Zkrátka jako kdybychom měli k dispozici stroj času.

A konečně nové metafory při „designování přechodu“ znamenají nutnost nejen porozumět současným metaforám v různých situacích, ale také aktivně vytvářet a navrhovat metafory nové i jejich implikace.

Otázky

  1. Autoři sami uvádí, že jimi představená sbírka je jen výchozím bodem k iteraci možná propracovanějších metod visioningu. Podařilo se někomu na tento glosář navázat?
  2. Jaký je kontext těchto čoček ve vztahu k dalším částem tradičního frameworku transition designu?