Poznámky k designovému myšlení a spekulaci

Shrnutí textu Natashy Iskander a rozhovorů s Markétou Dolejšovou a Nonhuman Nonsense. Tento článek vznikl jako součást výstupu z kurzu ISKM69 Design v souvislostech.

Designové myšlení jako příliš konzervativní? Spekulativní design jako vzbuzovač reality, ale nepraktický? Co je mezi?

Sdílím poznámky ke třem dílčím textům:

ISKANDER, Natasha. Design Thinking Is Fundamentally Conservative and Preserves the Status Quo. In: Harvard Business Review [online]. Brighton, MA: Harvard Business Publishing, 5. 9. 2018 [cit. 2022-10-02]. Dostupné z: https://hbr.org/2018/09/design-thinking-is-fundamentally-conservative-and-preserves-the-status-quo

Natasha Iskander nahlíží na designové myšlení jako strategii k obraně statu quo.

Vnímá ho jako reinkarnaci racionálně experimentálního přístupu k řešení problémů, která si uchovává omezenost pro skutečně inovativní nápady.

Designové myšlení podle autorky neumožňuje řešení společenských výzev s vysokou mírou nejistoty — typicky klimatické krize — a systémově je spíše receptem na katastrofu.

Iskander spatřuje problém především v privilegované roli designérů, kteří fungují jako schránka, skrze kterou musí projít veškerá implicitní porozumění, a související tendenci primárně chránit mocné nežli nacházet nejlepší řešení.

Jako alternativu při řešení zapeklitých problémů navrhuje framework interpretační angažovanosti (interpretive engagement), který spočívá v široké interpretaci bez jednoznačně privilegovaných rolí.

DOLEJŠOVÁ, Markéta. Interview: Markéta Dolejšová. In: SpeculativeEdu [online]. SpeculativeEdu, 19. 3. 2019 [cit. 2022-10-02]. Dostupné z: https://speculativeedu.eu/interview-marketa-dolejsova/

Markéta Dolejšová připodobňuje současný (2019) spekulativní design k táboráku, u kterého lidé z různých vrstev sdílí kritické reflexe každodenního světa.

Metaforicky vzpomíná na doktorské studium, kdy stopovala po spekulativních galaxiích všude možně, aby mohla najít zdroje, spolupracovníky a provést svůj výzkum.

Spekulativní design nevnímá příliš procesně, ale spíše sociálně jako velmi verzatilní prostředek k pochopení světa, podněcování reflexivních aktivit ve veřejném diskurzu a navazování mezioborové spolupráce — a připouští, že taky umí vydělat peníze nebo postavit akademickou kariéru.

FIDJELAND, Leo a Linnea VÅGLUND. Interview: Nonhuman Nonsense. In: SpeculativeEdu [online]. SpeculativeEdu, 11. 3. 2019 [cit. 2022-10-02]. Dostupné z: https://speculativeedu.eu/interview-nonhuman-nonsense/

Duo Nonhuman Nonsense (Leo Fidjeland a Linnea Våglund) odmítá lpění na vědeckém měření účinků spekulativního designu — přejímá názor, že současné neustálé odmítání všeho, co nelze vyjádřit čísly a absolutními pojmy, prohlubuje krizi antropocénu.

Spekulativní design chápe především v souvislosti se změnou — jako součást širšího diskurzu, která může mít kaskádovité účinky.

Otázky

  1. Může být framework interpretační angažovanosti natolik nízkoprahový, aby ve výsledku jen nerozmělnil privilegovanou roli designérů mezi — byť mnohem větší — zainteresovanou skupinu osob?  
  2. Může být / je spekulativní design skutečně tak autonomní, aby mohl vést k pochopení světa (Dolejšová) a kaskádovitě jím hýbat (Nonhuman Nonsense)?