Jen málokdy můžeme tweety číst bez rizika a se zaručenou (uměleckou) hodnotou. Proto se vyplatí udržovat si jistý kritický odstup.
Jen tak se můžeme obrnit vůči řadě kognitivních zkreslení (cognitive bias) — jakýchsi mentálních spořičů času a energie.
Skrytě zkreslují uvažování, rozhodování a náhled na svět.
Ne vždy jsou taková zkreslení chybná a iracionální, ale vždy mohou mít silný účinek.
Abyste sociální sítí mohli brouzdat téměř imunní, musíte splnit tři kroky.
Krok 1: Získejte přehled o tom, jaká kognitivní zkreslení vlastně existují.
Podle hesla poznej dobře svého nepřítele.
Nejodkazovanějším přehledem kognitivních zkreslení je databáze na anglické Wikipedii.
Je to rozsáhlá a všeobjímací multitabulka, kterou se musíte brodit pokaždé, když na bias chcete poukázat.
Amerického autora Bustera Bensona to naštěstí časem přestalo bavit a všech 175 zaznamenaných typů kognitivních zkreslení systematizoval do čtyř problémových okruhů, které dokonale zastřešují lidské myšlenkové tendence:
- příliš mnoho informací,
- nedostatek smyslu nebo významu,
- nedostatek času,
- nedostatek paměti.
Krok 2: Otevřete Twitter a cvičně odhalte alespoň deset tweetů, které obsahují kognitivní zkreslení.
Nápověda: Nebude to těžké.
První tweet
Tento tweet je klasickým příkladem rámování (framingu).
Tím rámem je určité kognitivní interpretativní schéma — jakási ústřední myšlenka nebo linie příběhu.
Uživatelé Twitteru rámováním často naznačují určitá spojení a publikum pak o nich uvažuje společně.
Tady se autorovi podařilo použít taková slova, že tweet opravdu může ovlivnit interpretaci ze strany publika.
Když píše o možném vlivu vakcíny na jedince, píše o plodu. V druhé části tweetu, kde zmiňuje vliv nemoci, už píše o dítěti. Pokud by nebyl příznivcem očkování těhotných, patrně by tato slova použil naopak.
Ke slovům dítě a plod cítíme úplně jinou emocionální vazbu, i když věcně mohou označovat totéž.
Druhý tweet
Také tento tweet odkazuje k rámování.
Mnohem méně sofistikovaně, ale i to se počítá.
Jeho autor rámuje srbského tenistu Novaka Djokoviće jako hrdinu (který si stojí za svým; za svobodu). Jiní lidé toho stejného tenistu mohou rámovat jako narušitele (pravidel; pro kterého pravidla neplatí).
Je v tom značný rozdíl.
Asi takový, jako když jedna skupina médií označí téhož člověka za teroristu a druhá za bojovníka za svobodu.
Třetí tweet
Neméně častým kognitivním zkreslením je stereotypizace.
Tady je to předpoklad, že jednotlivci (šéfové odborů) nesou určité vlastnosti (jsou špatnými prezidenty).
Samozřejmě — šéfové odborů nejsou zrovna signifikantní skupinou, ale i na ní se dá ilustrovat faktor předsudků a emocionální konotace.
Mnohem častěji podléhají stereotypizaci ženy, různé menšiny a cizinci.
Čtvrtý tweet
Pravdivostní relativismus (známý také jako faktuální relativismus nebo subjektivizace) je jednak častým ukončením twitterových beefů, jednak zásadním kognitivním zkreslením.
Jeho základem je chybné rozlišení subjektivity a objektivity. Zatímco pocit vedra je stavem mysli, covidové statistiky (jako v tomto případě) jsou ověřitelnými fakty (samozřejmě v mezích vlastní metodologie).
Pravdou je, že věda není stejně platnou interpretací reality jako domněnky nebo čistá mytologie.
Ale to už je na další diskuzi na půdě filozofické fakulty.
Pátý tweet
Další tweet představuje kognitivní zkreslení, které je patrně nejsnáze rozpoznatelné — polarizaci.
Éra pražské kavárny × „běžných lidí“ je sice pryč, ale politické kontinuum přivedlo na Twitter střet levice × pravice (umocněný trendem přidat si do jména buď 🍄, nebo 🐟), který pro takovou myšlenkovou zkratku tvoří ideální podhoubí (což není myšleno levicově).
Souvisí to s běžnou lidskou potřebou vyhledávat symetrii.
Jenže ne vše je digitální a binární.
Nejsou to vždy ti dobří × ti zlí, my × oni, město × venkov.
Šestý tweet
Opravdu se to dalo čekat?
Někdy mají lidé tendenci vnímat uplynulé události jako předvídatelné, což je typická zaujatost zpětného pohledu.
Neznamená to, že nejsme schopní předpovídat, ale že pro předpovědění některých událostí neexistuje žádný objektivní důvod.
Zaujatostí zpětného pohledu trpí v některých otázkách většina populace. Třeba mise Spojených států v Iráku je mezi Američany jednou z nejméně podporovaných.
Ale v roce 2003 ji podporovala většina.
Sedmý tweet
Populární tweet Michala Půra se zdá být z hlediska kognitivních zkreslení nezajímavý.
Pokud si ho ale rozkliknete a alespoň letmo pročtete reakce, zjistíte, že se většina diskutujících dopouští pštrosího efektu — střídavě a s různou intencí.
Tak, jako pštros strká hlavu do písku, mohou lidé nepřijímat očividné důkazy prezentované způsobem, který jim je nepříjemný — třeba zpochybňuje původní myšlenku.
Praktický důsledek: Diskuze se zbytečně „zacykluje“, „hrotí“ a čím je delší, tím je méně racionálnější.
Osmý tweet
Stěží určit, jestli je skutečně možné, aby reklamní systém Googlu dokázal z prosté konverzace se sousedem identifikovat další reklamní zájmy — pokud u sebe opravdu nikdo neměl zařízení schopné odposlechu.
Je pravděpodobnější, že se autor dopustil kognitivního zkreslení pozornosti, když se po takové konverzaci soustředil na předmět zobrazených reklam (soudě dle diskuze a dalších tweetů autora).
Není to nic zásadního a přesvědčujícího, ale i drobná myšlenková zkratka stačí k posílení určitého narativu — v tomto případě příběhu o neustále poslouchajícím Velkém bratrovi.
Ať už to je pravda, nebo ne.
Devátý tweet
Vypadá to jako rutinní tweet redaktora Brněnského deníku, který se snaží rozproudit diskuzi. Možná se mu to nepodařilo proto, že jeho sledující zavčasu odhalili efekt rámování otázky.
Když si ho uvědomíte, můžete si při formulaci odpovědi ponechat patřičnou volnost.
Jak byste odpověděli na tyto otázky?
Jaká jsou pozitiva a negativa čtvrtstoletí v UNESCO? Jaká byla pozitiva a negativa vaší zkušenosti?
A jak na tyto?
Jaké je čtvrtstoletí v UNESCO? Jaká byla vaše poslední zkušenost?
Způsob položení otázky (její zarámování) definuje styl odpovědi — a ty zase další diskuzi, takže každá nuance může mít ve výsledku velký účinek.
Desátý tweet
Uznávám — tweet je dost oborový, nepřístupný neznalcům a vlastně nevinný.
Ale demonstruje můj oblíbený (a docela zábavný) bias: IKEA efekt.
Atmosféra téhle situace se navazuje snadno.
Koupíte v IKEA nový nábytek, v plochých krabicích ho dovezete domů a za použití obrázkového návodu s tápajícím panáčkem a imbusu složíte vysněnou… lampičku.
Pravděpodobně k ní budete mít jiné emocionální pouto než k obdobné lampičce, kterou jste si někde koupili už smontovanou a prostě ji… jen postavili na stůl.
Přesně takhle funguje IKEA efekt. Lidé mají tendenci přisoudit větší hodnotu věcem, které částečně vytvořili.
Krok 3: Identifikujte vlastní slepé skvrny a obranné mechanismy.
Aby kognitivně zkreslené tweety nemuseli číst ostatní.
Práce s biasy rozhodně není o quick fixu — ale o vytrvalé údržbě.
Kognitivních zkreslení se tedy nezbavíte nikdy.
Ale aspoň je můžete vědomě omezit.
Takže se teď nad sebou zamyslete…
Ať se daří!
PS: Všechny tweety jsou zobrazené jako „vložený obsah“, takže smažou-li je jejich autoři, smažou se i z tohoto článku. To je záměr. Pokud tedy některé tweety nevidíte…
Je to vlastně dobře! Možná se jejich autoři chytili za nos.